Náš původní plán cesty vlastně Nikaraguu vůbec nezahrnoval. Hlavním cílem byla Kostarika, to bych ale nebyla já, abych nechtěla navštívit víc zemí najednou. Napadl mě tedy geniální nápad „Co takhle se podívat do Nikaraguy?“ a začala jsem si zjišťovat, jestli je to reálné spojit. A vyšlo mi, že ano.
Níže se s vámi podělím o náš itinerář, kde jsme se snažili v co nejkratší době navštívit alespoň nějaké zajímavosti této krásné, nepříliš objevené, země.
Itinerář Nikaragua
1. Den – Příjezd do Granady
My jsme přiletěli do San José v Kostarice, čekal nás tedy dlouhý přejezd do Granady, která byla naším výchozím bodem. Vy si to nemusíte komplikovat tak jako my a můžete přiletět přímo do hlavního města Nikaraguy Managuy.
Nicméně nás tedy čekala osmihodinová cesta autobusem společnosti TransNica s přechodem nikaragujsko-kostarické hranice. Za to, že přejdete hranice, musíte zaplatit. Nás to celkově vyšlo na 23 USD za osobu. Osm dolarů si naúčtovala kostarická strana za opuštění země, třináct dolarů nikaragujská strana za vstup do země, 1 dolar jsme platili obsluze v autobuse za služby a 1 dolar městský poplatek.
Přechod hranic v Peñas Blancas může v některou denní dobu, dle aktuální vytíženosti, trvat velmi velmi dlouho. Tento hraniční přechod je totiž opravdu hodně využívaný. My ale naštěstí dorazili relativně brzy ráno a vše jsme měli vyřízené zhruba za hodinu.
Do Granady jsme dorazili okolo druhé hodiny odpoledne, ubytovali se a šli ulovit něco k snědku do obchodu. Zbytek dne jsme strávili odpočinkem v našem hostelu po dlouhém letu a následné cestě autobusem – prošli jsme si centrum města a ozkoušeli už i nějaké místní kavárny a restaurace. Také jsme si v hostelu domluvili na následující den výlet na sopku Masaya.
2. Den – Procházka městem a výlet na sopku Masaya
Druhý den jsme se oba probudili hodně brzy, protože se na nás podstatně podepsal jet lag. Ještě několik dalších dní jsme chodili spát okolo sedmé večer a vstávali okolo čtvrté ranní, než se nám ty vnitřní budíky trochu aklimatizovaly.
Vyrazili jsme tedy hned po rozednění na procházku městem směrem k jezeru. Na ulici ještě nebylo moc lidí a takové horko, které tu běžně celý den panuje, takže procházka byla moc příjemná. Z našeho hostelu v centru jsme se vydali ulicí Calle El Caimito pořád rovně až k vodě na Malecón de Granada. Prošli jsme si Parque Azul, Paseo La Gran Sultana a došli k parku Guadalupe se stejnojmenným kostelem. Následně jsme pokračovali zpět směrem do města, tentokrát po ulici Calle La Calzada, která vede až na hlavní náměstí s katedrálou.
Do té doby nám už stihla otevřít kavárna Eddy’s Coffee Shop a mohli jsme si tak dát první pořádnou nikaragujskou snídani. Já si dala palačinky a Luky jejich tradiční snídani skládající se z rýže s fazolemi, opečených zelených banánů, sýra a míchaných vajíček.
Po snídani jsme otestovali náš mini bazének v hostelu a Luky si pak šel zaběhat. Když se vrátil, čekalo nás další objevování města – tentokrát nás zlákala místní tržnice. Zase se začalo ozývat hlasité kručení v břiše, hlad jsme tedy zahnali v restauraci Tostometro přímo na tržišti speciálním banánovým burgříkem.
Pak už byl čas se odebrat zpátky k hostelu, kde nás nabrala menší dodávka a vyrazili jsme na výlet na sopku Masaya. O samotném výletu jsem se víc rozepsala v samostatném článku. Odtud jsme odjížděli až po západu slunce a víceméně jsme se potom už jen najedli a zase brzy se slepicemi ulehli do postele.
3. Den – Cesta na Ometepe
Další den jsme ráno opět netrpělivě očekávali, až granadské kavárny otevřou a budeme si moct jít dát kafíčko a smoothie. Tentokrát jsme vyrazili do La Sultana y el Café. Posilněni kofeinem jsme vyrazili do západní části města obdivovat všudypřítomnou roztomilou architekturu a zejména kostely Xalteva a Iglesia Nuestra Señora de Las Mercedes.
Když nastal čas check-outu z hostelu, pobalili jsme se, hodili batohy na záda a vyrazili na autobusovou zastávku.
Autobusy mimo město vyráží z Granady z nového terminálu. Na Google mapách ho najdete jako Nueva terminal de buses a Rivas. Nečekejte ale terminál v pravém slova smyslu, prostě až dojdete na místo, budou tam na cestě stát nějaké autobusy.
Tam jsem se pustila do křížku s obsluhou autobusu, který po nás chtěl dvojnásobnou cenu za cestu do Rivas než po místních. Čela jsem si recenze dopředu, tak jsem na konfrontaci byla připravená, ale bohužel jsem se na férovou cenu stejně nedostala. Sice mluvím španělsky, ale na toto dohadování jsem někdy až moc měkká. Můžete zkusit, třeba budete úspěšnější. 😊
Potom jsme nastoupili do poloprázdného autobusu a tam seděli ještě hodinu a půl. Řidič totiž čekal než se autobus úplně nenaplní a až potom vyrazil. Do Rivas jsme pak jeli zhruba další hodinku a půl a tam opět nastalo dohadování s taxikáři. Víc se o tom zmiňuju v článku o Ometepe, tak pokud se na Ometepe budete chystat, mrkněte, ať nenaletíte jako my.
Taxíkem jsme dojeli do přístavu v San Jorge a nasedli na trajekt na ostrov Ometepe. Donesli jsme si batohy do blízkého hostelu a vyrazili na průzkum přístavního městečka Moyogalpa. Nakoupili jsme v supermarketu Pali, hlad zahnali v Soda Los Antojitos a objednali si celodenní pronájem skútru na další den v Green Expeditions Rental & tours. Všechna tato místa jsou v dochozí vzdálenosti přímo v centru Moyogalpy.
Večer už jsme jen chillovali a pozorovali západ slunce s výhledem na sopku Concepción z terásky našeho hostelu Siero.
4. Den – Prohlídka Ometepe
Ráno jsme využili možnosti snídaně přímo v hostelu, nacpali si pupíky a vyrazili pro předem domluvený skútr. Objeli jsme si celý ostrov Ometepe kolem dokola, což byl zážitek sám o sobě. Cestou jsme pozorovali opičky, supy a další zajímavé ptáčky. Podnikli jsme také výlet na kajacích po řece Istián a užili si výhledy na Punta Jesús María.
O aktivitách na Ometepe jsem psala víc v tomto článku.
5. Den – Odjezd z Ometepe a opuštění Nikaraguy
Náš čas vyhrazený pro Nikaraguu se nachýlil a už nás čekal jenom odjezd. Ráno jsme se sbalili a opět s batohy na zádech vyrazili na trajekt do San Jorge. Potom následoval přesun taxíkem na již známý hraniční přechod Peñas Blancas. Taxíkem proto, že byla neděle a prý autobusy prakticky nejezdí. Jestli to byla pravda nebo ne, těžko říct, ale doufám, že ano. Opět jsem hodně dlouho debatovala s jedním místňákem a nakonec jsme vyjednali i za taxík vlastně docela výhodnou cenu a aspoň to bylo bez čekání a pohodlné.
Pamatujete si, jak jsem na začátku psala, že přechod hranic mezi Kostarikou a Nikaraguou může být někdy i pěkně na dlouho? Tak to přesně nás potkalo při odjezdu. Tentokrát jsme na hranicích strávili asi 3 hodiny. Buďte na toto připravení, můžete totiž jako my stát v dlouhých frontách na silném poledním sluníčku ve 30 °C. Musím říct, že jsem byla dost hotová.
Jelikož jsme tentokrát neměli dopředu rezervované místo v autobuse dál do Kostariky, docela nás vypeklo to, že jsme cestovali v neděli. Na kostarické straně čekalo mraky lidí na přímém slunci na to, jestli se do nějakého autobusu vejdou nebo ne. Nás naštěstí zachránily jiné turistky z USA, které měly rezervovaný mini van a svezli nás do Libérie.
Myslím, že o přechodu hranic v Peñas Blancas se možná ještě někdy rozepíšu zvlášť, protože je to docela proces. Ale určitě se tím nenechte odradit, my jsme moc rádi, že jsme Nikaraguu do našeho třítýdenního itineráře přidali.
Stačilo 5 dní na prohlídku Nikaraguy?
Osobně si myslím, že jsme za těch pět dní viděli poměrně dost. Nikaragua má samozřejmě ještě mnohé co nabídnout, ale pokud jste nějakým způsobem limitováni časem jako my, i za pět dní se dá vidět spoustu pěkných míst.
